Víte o tom, že naše země, tedy Česká republika a předtím ještě Československá socialistická nebo federativní republika, vlastnila více než čtyři desítky obchodních námořních plavidel? Na to, že jsme státem, jehož hranice nedosahují k žádnému moři nebo oceánu, to bylo docela obdivuhodné. Osobně jsem znal jednoho srdečného muže, který se v době socialismu na jednom (možná i více) plavidlech plavil, jednou mi vyprávěl zajímavý zážitek ze Suezského průplavu a tak jsem si jako tehdy mladý a nezkušený řemeslník připadal, že vedle mě sedí opravdový bodrý námořník.

V současné době nemá naše země ani jedinou loď, všechna plavidla byla postupně rozprodána v době tzv. kupónové privatizace v druhé polovině devadesátých let, ovšem pro Čechy, které láká moře, to nic neznamená. Tyto nadšence dnes zaměstnávají provozovatelé námořní přepravy v zahraničí. Tímto bychom vám rádi připomněli, že plavba po moři vyžaduje i speciální ocel. Jde o materiál, který by měl odolávat korozi ve slané mořské vodě, a tím je velmi kvalitní nerezová ocel X2CrnNiMoN18-14-3, dodávaná na trh v podobě loupaných tyčí.

Jedná se o ušlechtilou ocel legovanou chromem, niklem a molybdenem a chemické složení oceli umožňuje zhotovovat z tohoto materiálu řadu komponentů pro námořní plavidla po celém světě. Tato ocel je zároveň velmi pevná a houževnatá a je připravena sloužit desítky let v drsných podmínkách námořní plavby, která ve světových vodách panuje. Námořní průmysl se zkrátka bez speciálních ocelí neobejde. Ocelárny však neprodukují pouze tento typ oceli a netýká se to pouze námořního průmyslu. V ocelárnách se rodí ocelové polotovary ocelí ložiskových, žáropevných kotlových, nízkouhlíkových legovaných a dále pak konstrukčních ocelí, nitridačních a cementačních ocelí, zkrátka ocelárenský výrobní program má co nabídnout mnoha průmyslovým odvětvím výroby.