Děti mají u písniček v oblibě rytmus a opakující se text. Nejvíce milují takové ty „odrhovačky“. Nejmenší miminka to uklidňuje a dobře pak usínají. Zkrátka je „ukolébávají“.

Větší děti si s námi mohou prozpěvovat třeba při práci v domácnosti nebo při zahradničení. Zpíváním nebo různými říkačkami se dá „oživit“ i procházka v přírodě či výlet. Mrňousové se tímto způsobem učí spoustu nových slov a také jejich významů. Při neustálém opakování (hlavně refrénů) si je dobře zapamatují.

Nestárnoucí hity jako jsou Kolo kolo mlýnský, Skákal pes, Běží liška k Táboru a jiné podobné jsou už takovým „kulturním dědictvím“ po našich předcích a nemají jednoho autora. Dětem se zkrátka zpívalo ve všech dobách. Samozřejmě můžeme zpívat i písničky nové, krásné dětské hity vznikají stále. Je potřeba jen zjistit, co se našim malým zlatíčkům líbí. Ti z nás, kteří ovládají hru na některý hudební nástroj, se při zpěvu samozřejmě mohou doprovázet. Seznamují tak nenuceně své ratolesti s hudebními nástroji.

Podle odborníků hudba velice zajímá už novorozence.  Vnímají to prý povědomě jejich maminky a z tohoto důvodu na svá miminka mluví „tak trochu jinak“, melodicky. Prostě trochu „při mluvení zpívají“. Na usínání dětí je zpěv lepší než vyprávění, slovo mluvené. Více je uklidní. Není potřeba se bát zpívat dětem i písničky smutné. Učí se tak rozeznat více emocí. Lépe pochopí, že nálada lidí se mění, že nejsme jen šťastní a veselí. Že k životu bohužel někdy patří také smutek a pláč. Odborníci také doporučují, aby při společném zpívání dospělí zkusili zpívat „trochu výš“. Pro mrňouse je pak zpěv jednodušší.

Zpívání dětem a s dětmi je vždy dobré zkusit. I v případě, že nejsme žádní „slavíci“ a před dospělým publikem se stydíme. Dětem nějaký ten tón mimo opravdu nevadí. Takto strávený společný čas je pro ně i pro nás velice přínosný. Stačí si vzpomenout, jak nám bylo dobře, když nám rodiče nebo prarodiče také zpívali! Cítili jsme, kolik nám předávají lásku a energii.