Slovo gejša pochází z Japonska. Označuje inteligentní, krásnou společnici, která je schopná bavit muže v uzavřené společnosti. Dokáže hrát na různé hudební nástroje, většinou mluví více jazyky, od mala ji učili tanci a zpěvu, zvládne mluvit velice intelektuálně a dokáže dlouho hovořit o umění. Bohužel na Západě si lidé mylně myslí, že gejša společnice je jako u nás prostitutka.

Nejdříve toto povolání představovali gejši-muži, až v polovině 18. století začala éra gejša-žena. Tyto ženy svým bílým make-upem, tradičními japonskými šaty – kimono, okouzlili nejednoho cizince. První zmínka o gejše-ženě je z roku 1751 z nevěstince v Kjótu. V roce 1800 už bychom mezi gejšami těžko hledali muže.

Jak víme, gejša má na obličeji bílý make-up, ale vždy nechávaly u vlasů cca 1-2,5 cm pruh, jelikož dokazovaly, že je to je maska a muže to velice vzrušovalo. Oči a obočí zvýrazňovaly černou linkou a rty malovaly na rudo, aby vypadaly menší než ve skutečnosti, bylo to totiž v Japonsku ideálem krásy. Ke kadeřníkovi chodily jedenkrát za týden, jejich účes byl velice pracný, jelikož kadeřník do něj vtíral horký vosk, aby držel svůj tvar. Máme hned několik druhů účesů: MOMOVARE, WAREŠINOBU, OFUKU, KACUJAMA a SAKKO.

Gejša nosí kimono s dlouhými rukávy. Gejši – učednice mají výrazný pás – OBI, který se zavazuje na zádech a tvoří veliký uzel plný vycpávek. Zato starší gejši mají pouze uzlík, který připomíná krabičku.

Do poloviny 20. století se prováděl obřad, tzv. MIZUAGE – obřadné odpanění. Aby si ale nikdo gejšu nepletl s prostitutkou, byl tento obřad zrušen a byl nahrazen tzv. dražbou panenství. Když gejša vydražila své panenství, mohla své mistrové splatit dluh za stravu, drahá kimona, kadeřníka.  Muž, co zaplatil nejvíce sice dostal její panenství, ale nadále toto privilegium neměl. Gejša byla sice společnicí, ale sex mohla mít s kým chtěla, nebylo to podstatou její práce.

V roce 1957 bylo povolání Gejš v Japonsku zakázáno, protože po 2. světové válce, kdy se země vzpamatovávala z prohry, aby se gejši uživily, nabízely svým zákazníkům i jistá privilegia.

Dnes již není výchova gejš takovou tradicí jako kdysi. Ve městě Kjótu, město gejš, kde bylo ještě na začátku minulého století několik tisíc učednic, dnes je jich jen několik desítek. Pravá gejša se živí buď jako hosteska na banketech, předvádí tradiční umění pro turisty anebo pracuje v čajovnách. Dnes již na ulici pravou gejšu nepotkáte. Jsou to jen převlečené školačky.

V současnosti jsou zákazníky gejš poslanci, hlavy podsvětí, obchodníci a turisté – zprostředkovává setkání cestovní kancelář. Gejša hostům lichotí, hraje s nimi hry, zpívá, tančí. Po pár dnes je zákazníkovi doručen účet a při pěti hostech si gejša může vydělat okolo milionu jenů – to je k dnešnímu dni skoro 210 000 Kč!!! Gejši jsou najímány i na velké obchodní schůzky.

PRO SAMOTNÉ MUŽE JE GEJŠA JEJICH ÚSPĚCHEM.

MUŽOVOU DŮVERNICÍ I KOMPLICEM BÝVÁ GEJŠA.