Pokud jste ještě nikdy nezažili roztřepané ruce a slzy na tváři, když jste tak tak unikli sladkému obětí smrti, tak je to jenom dobře. Pokračujte dál. Jenže existuje také velká skupina řidičů, kteří takové štěstí nemají. Nemusí to být ani jejich vina, jenom byli na špatném místě ve špatný čas. Je velmi těžké po takové nehodě se vůbec přiblížit k cestě, natož pak za volant. Zanechá to totiž velké trauma a řidič se tak musí potácet nejen se svým strachem. Tři typy lidí se z toho ale dostanou. Můžete jenom jet za tmy na špatně osvětlené silnici a hned se auta přehlídnou jedna dvě.

 
a)       Řídit prostě musíte
Pokud patří automobil k vašemu povolání, tak se řízení za pár chvil nevyhnete. Budete muset, nikdo se vás ptát po dvou týdnech neschopenky nebude, jestli se bojíte nebo nebojíte. Pokud se prostě neposadíte za volant, tak vám dají flašku a pár slov na rozloučenou a můžete si hledat novou práci. Tito lidé ale mají největší výhodu oproti ostatním – mají nějaký motiv k překonání svého nového strachu. Práce, kariéra a jistota mohou být velmi silnými motivy pro kohokoliv. Byť se jim bude klepat ruka, byť budou neustále vidět světla, prostě si za volant sednou.
b)      Donutí je okolí
Někdy je ten největší stimul rodina a blízcí. Se silnou podporou vašeho nejbližšího okolí dokážete neskutečné věci. Stačí se do toho všeho jenom pořádně opřít. Někdy pomůže, když s vámi bude ze začátku jezdit přítel či přítelkyně nebo i rodiče. Zvládá se to přece jen lépe s vědomím, že je tam někdo s vámi. Hlavně nesmíte panikařit, naučte se zklidnit, když na to přijde.

c)       Přirození otužilci
Jsou tu lidé, kteří se prostě přes to sami přenesou. Je to pro ně stejně traumatický zážitek, avšak jsou holt takové povahy, která jim dovoluje se rychle otřepat. Nebo to mohou být také lidé, kteří už nějaké té dopravní nehodě byli svědky či účastníky a je to tak pro ně všechno trochu lehčí, protože to zažili.